3. kapitola k Těžká volba

17. 09. 2012 | † 02. 03. 2013 | kód autora: dge

Páni, ten čas nám ale letí... Je tu kapitolka k Těžká volba. Snad se bude líbit, prosím o komentáře! A možná trochu blbý konec, ale co se dá dělat... Byla tahle povídka vůbec dobrý nápad? ...

 

"Grangerová, kde máš Pottera a Weasleyho?"

Otočila se a nevinně se usmála na Draca Malfoye.

"Jsi naštvaný, protoře tě Harry zase porazil ve famfrpálu," konstatovala.

Jeho reakce ji naprosto překvapila. Zamumlal něco jako "máš pravdu", posadil se na schodiště a složil hlavu do dlaní.

"Draco," zašeptla náhle a jako v transu se k němu sklonila. "Draco, jsi v pořádku?"

Obrátil k ní oči. Měl je zarudlé a plné slz.

"Jsem v pohodě," prohlásil unaveně.

"Fajn," ucedila Hermiona a rychle vstala. "Tak to mě už nebudeš potřebovat." Otočila se, pohodila vlasy a se slzami nakrajíčku se rozběhla pryč.

"Počkej, já to tak nemyslel!" zavolal za ní Draco a rozběhl se k ní. Zastavil se až těsně u ní a chytil ji za ruku.

"Já to tak nemyslel," zopakoval a na chvíli zaváhal, ale pak dodal: "Hermiono."

**

"...ty Mudlovská šmejdko!"

Zarazila se a podívala se na Draca. Upíral na ni přivřené šedé oči a Hermioně vhrkly do očí slzy.

"Tak za tohle zaplatíš, Malfoyi!" Zaslechla jakoby odněkud z hrozné dálky Ronův hlas. Nebránila mu, když napřáhl hůlku a vykřikl:

"Žer slimáky!"

To, že se kouzlo obrátilo proti němu Hermione téměř nevnímala. Stále myslela na Draca a na to, jestli to myslel doopravdy.

Ani si nevšimla, že se jí po tvářích koulejí velké slzy.

"Neboj, Ron bude v pořádku," uklidňoval ji Harry.

"Já vím."

**

Procházela zrovna kolem umývárny Ufňukané Uršuly, když jí pohled padl na zeď vedle. Stále na ni zářilo několik nápisů o Tajemné komnatě. Smutně se usmála.

"Mio!" Otočila se.

"Mio, já to tak nemyslel. Nemůžu za to, ale Potter začínal tušit něco o tom, že jsme kamarádi," vysvětloval Draco a prodíral se k ní vodou. Teprve teď si uvědomila, že má mokré nohy.

"Tohle ale vážně nemyslíš," vzdychla a pátravě si ho prohlédla. Blond vlasy měl rozvrkočené a ne uhlazené jako vždy a hábit potrhaný a někde u kolena od krve.

"Co se ti stalo?!" vyhrkla hned a přiskočila k němu.

"Jsem v pořádku," ujistil ji. "Jen jsem tě hledal a zakopl jsem."

Tentokrát se Hermiona usmála doopravdy, došla až k němu a objala ho. Draco její stisk opětoval a ušklíbl se.

"Věděl jsem, že mi odpustíš," prohlásil a odtáhl se, aby jí viděl do oč...

.... Zasmála se a tentokrát doopravdy upřímně, chytila ho za ruku a začala mu vyprávět o všem, co se stalo.

**

Uběhly letní prázdniny a ona už se hrozně těšila do školy. Nepřiznala by to ovšem svým rodičům. Harry a Ron jí několikrát napsali a Draco jí psal a odpovídal každý den. Byla šťastná a přitom si ani neuvědomila, že se stalo něco, čemu by se před půl rokem vysmála. Z Hermiony Grangerová a Draca Malfoye se stali nejlepší přátelé.

"Hermiono?" zaslechla svůj hlas a rychle se otočila. Stál za ní Draco Malfoy, byl bílý jako stěna a tvářil se ustaraně.

"Hermiono, jsi v pořádku? Ty mozkomoři a všechno..." začal.

"Jsem v pohodě," odpověděla Hermiona. "A co ty?"

"V pořádku, ale bylo to hrozné!" stěžoval si. "No nic, jen jsem si chtěl ověřit, že jsi v pohodě. Hned zase půjdu."

Smutně se usmála a počkala, než odešel. Poté vešla do učebny, kde jí McGonagallová za chvilku měla svěřit obraceč času.

**

"Hermiono, kde jste s Harrym byli?" vyzvídal Ron.

Tázaná neodpověděla. Upřeně zírala do ohně. Pak se náhle zvedla a odešla pryč.

"Hermiono??" zvolal ještě nechápavě Ron.

 

Tiše, ale svižným krokem kráčela po chodbě. Už bylo po večerce, věděla, že by už měla spát, ale nedokázala to. Pořád musela myslet na Draca. Co asi dělá? Pokaždé, když si na něj vzpomněla se jí prudce rozbušilo srdce. Co to mělo znamenat?

 


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.